Kalendář Eurocentra

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31

Mapa Eurocenter


eurolisty

Novinky z Euroskopu

V Plzeňském a Jihočeském kraji odkrývali návštěvníci Perly Rumunska

V druhé půlce února se uskutečnily v Plzeňském a Jihočeském kraji přednášky s názvem „Perly Rumunska“ u příležitosti rumunského předsednictví Radě EU. Cestovatelské besedy odhalující přírodní a kulturní krásy Rumunska se těšily obrovskému zájmu.

V Rokycanech se jako tradičně beseda uskutečnila ve spolupráci s Městskou knihovnou Rokycany a v Českých Budějovicích zase s Jihočeskou vědeckou knihovnou, kam dokonce zavítalo přes sto návštěvníků, takže přednáškový sál praskal ve švech. Průvodkyněmi návštěvníků nejen po stopách hraběte Drákuly zemí krásných hor, hradů, klášterů i vesniček, ve kterých jako by se zastavil čas, byly opět zaměstnankyně Eurocenter Plzeň a České Budějovice. Na samotný úvod nejprve představily Eurocentra a přiblížily institut předsednictví Radě EU.

O Rumunsku se pak účastníci dozvěděli mnoho zajímavostí z historie či kultury a hlavně měli příležitost si prostřednictvím fotografií prohlédnout konkrétní města a místa, kam by jako turisté mohli zavítat. A tak získali představu, že Rumunsko není jen důležitou horskou či přímořskou destinací, ale je rovněž bohaté na kulturní památky. Spousta jich je mimo jiné také v hlavním městě Bukurešti, která byla koncem 30. let 20. století známá jako „Paříž Východu“, a to především díky elegantním palácům stavěným dle francouzského vzoru, úpravným parkům a v neposlední řadě Vítěznému oblouku, kterým se architekti inspirovali v Paříži a jenž byl postaven roku 1935 na památku znovusjednocení Rumunska v roce 1918. Několik výstavních budov, které přežily bombardování za 2. světové války i ničivé zemětřesení v roce 1977, lze potkat cestou po nejhistoričtější bukurešské ulici Calea Victoriei – a už konsorční palác, pasហVilacrosse, Národní historické muzeum, Rumunské athéneum či Muzeum George Enesca. Rumunská metropole si však později vysloužila i nelichotivou přezdívku „Balkánská Moskva“, a to kvůli stavbám jako stalinistickému Domu tisku, vládní budově a především Paláci Parlamentu. Ten nechal vybudovat v letech 1984-1989 rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu jako Palác lidu, v němž sídlil Ústřední výbor strany, ministerstva i samotný prezident. Kvůli stavbě byla srovnána se zemí šestina hlavního města! Celý projekt vyšel na 3,3 miliardy eur; palác má 12 pater, 3100 místností, protiatomový bunkr a ukrývá celkem 3 miliony tun mramoru a 3,5 tisíce tun křišálu na lustrech. Vedle paláce vzniká v současnosti další megalomanský projekt – výstavba katedrály Národní spásy, která byla po osmi letech provizorně otevřena a konala se v ní u příležitosti 100. výročí moderního Rumunska v listopadu 2018 první mše. Dokončena má být až v roce 2024, svou výškou má jasně překonávat Palác Parlamentu a celkové náklady se odhadují na 400 milionů eur, které by podle kritiků byly lépe využity, kdyby se v nejchudší zemi EU použily raději na stavbu infrastruktury, škol či nemocnic.

Po Bukurešti se návštěvníci besedy skrze prezentaci vypravili do malebného městečka Sinaia ležícího na úpatí pohoří Bucegi. V nadmořské výšce 800 metrů se tam ukrývá nejen sinajský klášter, který byl založen koncem 17. století a své jméno získal podle biblické hory Sinaj, ale také dva zámky Peleş a Pelişor neboli „malý Peleş“. Ten větší si jako pompézní letní sídlo nechal postavit první rumunský král Karel I. v letech 1875-1914. Na jeho přestavbě pracoval od roku 1896 do počátku 1. světové války český rodák Karel Zdeněk Líman, jenž vstoupil do služeb královského domu roku 1894 a v roce 1904 byl jmenován vedoucím královské architektonické kanceláře. Líman navrhl hlavní věž zámku Peleş a je pak také autorem menšího zámečku Pelişor z let 1899-1902. Po 1. světové válce se pak pustil do úpravy interiéru hradu Bran pro potřeby královské rodiny. Hrad je populárním cílem turistů zejména díky románu Drákula od Brama Stokera, nebo se Drákulově hradu vylíčenému v románu nápadně podobá. Ve skutečnosti však hrad nebyl sídlem knížete Vlada III. Draculy (řečeného též Țepeș neboli Napichovač), který žil v 15. století a proslul svým krutým způsobem zabíjení (nejen Turků) narážením na kůl, čímž se stal předlohou pro hororového upíra. Obdobně pak bývá hrad Hunedoara pro svou impozantnost a vysoké věže označován za zdroj inspirace pro románový Drákulův hrad. Turistům se alespoň vypráví, ze na hradě byl kníže Vlad III. Dracula vězněn hradním pánem Jánosem Hunyadim. Skutečným sídlem knížete však byla citadela Poienari ve Valašsku, kterou si nechal vystavět zajatými Turky na strategickém místě střežícím cestu ze Sedmihradska do údolí řeky Argeš. Ve skutečnosti valašský kníže Vlad, a nikoli transylvánský vládce, jak se chybně na základě románu Drákula usuzuje, se pouze narodil v historickém regionu Sedmihradska (Transylvánie), a to ve městě Sighișoara. Kromě krásné hodinové věže s orlojem turisty ve městě jako magnet přitahuje právě Vladův rodný dům, který byl však od jeho dnů kompletně přestavěn. Po Sighișoaře se návštěvníci přednášek seznámili ještě s dalším městem založeným německými Sasy, které se pyšní zachovalou středověkou nádherou a je srdcem Sedmihradska – Brašovem. V polovině minulého století neslo město po jedno desetiletí jméno Orașul Stalin a také na hoře Tâmpa nad městem byl po vykácení stromů vytvořen obrovský nápis jména „Stalin“. Dnes už se tam vyjímá opět „Brašov“, který je obdobou nápisu v Hollywoodu a za soumraku se rozsvěcí.

Dále se návštěvníci přednášek vypravili prostřednictvím povídání a fotografií do rumunského regionu Banát a jeho největšího města Temešváru, kde v prosinci roku 1989 začala revoluce, která zemi osvobodila od diktátora Ceaușesca. 150 kilometrů od Temešváru leží české vesnice, které vznikly díky české kolonizaci počátkem 19. století. Lidé tehdy měli možnost přestěhovat se do východní části Rakouska-Uherska, do neobydlených oblastí kolem Dunaje, které byly dobyty na Turcích. Rakouské úřady Čechům nabízely na kopcích nad Dunajem zdarma půl hektaru půdy, neplacení daní po dobu 30 let a místo 6 až 8 let vojny v Rakousku pouhý rok. Po roce 1823 tak vzniklo šest ryze českých vesnic, kde dodnes žije početná skupina Čechů zachovávajících si tradiční způsob života, tradice a zvyky, a dokonce i po téměř dvě století mateřský jazyk. Banátská čeština však obsahuje množství archaismů a chybí v ní mnoho novodobých vědecko-technických výrazů. Jako první česká vesnice byla v Banátu založena Sv. Alžběta, která však kvůli problémům s nedostatkem vody později zanikla. Poté vznikla jedna z nejznámějších českých osad Sv. Helena a v průběhu let následovaly Bígr, Eibenthal, Rovensko, Šumice a největší česká vesnice Gernik. Všechny vesnice jsou dodnes prakticky stoprocentně české, protože kvůli výrazně odlišné mentalitě i náboženství nikdy nedocházelo k výraznějšímu promíchání s okolní rumunskou majoritní společností. V Rokycanech na přednášku zavítal dokonce původní obyvatel Gerniku.

Účastníci přednášek se seznámili také s jedním z nejznámějších turistických center u Černého moře, které nese dle legendy název Mamaia proto, že dívka odtud unesená Turky na moře volala zoufale svou matku. Rovněž nechybělo povídání o malovaných klášterech v oblasti Jižní Bukoviny, které jsou zapsány na seznamu kulturního dědictví UNESCO stejně jako Veselý hřbitov, jenž najdeme v rumunské vesnici Săpânţa v Maramureši. Tvoří ho kolem osmi set dřevěných křížů s pestrými portréty zesnulých v lidovém stylu – každý zesnulý je na svém pomníčku zobrazen s tím, co ho nejvíc charakterizuje, a už jde o povolání, zálibu, či způsob smrti. Pod obrázkem na náhrobku je také vyřezán veršovaný epitaf vyprávějící nejdůležitější události ze života zesnulého. Každý kříž je pak natřen namodro, což je tradiční barva naděje a svobody.  

Závěrem účastníci besed ochutnali nachystané tematické občerstvení a poslechli si zajímavosti o rumunské kuchyni.

Autor: Jana Němcová, Eurocentrum Plzeň
VLADA MMR Euroskop.cz NK EPO Evropa Jsi Ty